PieceofShit

7. srpna 2017 v 1:38 | Eterńity |  Bad mindset
Fakt nevím, je hrozně těžký se sebou něco začít dělat, představte si, že jste absolutně nepoužitelní. Vždycky jsem si myslela, že budu v něčem dobrá, v čemkoliv, bylo mi jedno v čem. Chtěla jsem se v něčem pořád zlepšovat.
A tak to začlo, začla jsem fotit, dělala jsem grafiku, upravovala si fotky, snažila se v tom zlepšovat, ale pak najednou boom. Hádejte co? Čekala jsem rok a koousek na vysněnej foťák, ten přišel, sice to nebyla zrcadlovka, byl to kompakt, ale byla jsem neskutečně šťastná, z ničeho nic se však moje kamarádka začala zajímat taky o focení. V té době její rodiče na tom byli dostatečně dobře, že jí během dvou týdnu koupili zrcadlovku, kterou si, jak mi sama líčila, vydupala a začla fotit. Ty fotky byly o hovně, ale všichni jí to chválili, jako by byla nějaká zkurvená bohyně. Kys. Během pár měsíců všechna moje nadšenost pro focení vyprchala a můj kompakt leží na poličce až doposud. Je to fakt sračka. Jakože neměla bych se nechat tak ovlivňovat, ale stejnak, nasralo mě to, že já se snažím jak kretén a pak někdo, kdo je v tom totálně levej a udělá si na to zpíčený kurz, dostane ohlas jak kdyby byl pán světa. Do prdele jdi.
Takže jsem sekla s focením, začla jsem psát, psaní mi vždycky šlo, bavilo mě, psala jsem povídky, básničky, prostě to, co mě napadlo. Napsala jsem dokonce i kratší knížku, spíš takovej sprostší román. Pamatuju si doteď, jak jsem ho psala o hodinách ve škole, protože mě výuka na gymnáziu absolutně nudila a nenaplňovala. Lidi, nikdy nechoďte na gympl. Nejvíc useless škola. Všichni ze třídy si postupně četli příběh a nemohli se dočkat až napíšu další stránky, bylo mi v tý době 15, takže to nebylo nic světobornýho. Ale bylo to fajn, byla to zábava, výplň, mozkově jsem se improvovala aspoň nějak. Každopádně, asi po 2 a půl letech mi došly nápady, přišlo mi, jako bych nemohla vymyslet už nic jiného a neustále se opakovala. Takže jsem s tím opět. Hádej co? Sekla..
Pak přišel rok 2014 a já strašně chtěla s něčím začít, v něčem zase být dobrá, jako kdysi. Kamarád mě dokopal k tomu, že jestli bych nechtěla hrát LoLko, nevěděla jsem, co to jsou hry, jakákoliv hra, nikdy jsem na to neměla počítač, ani tehdy. Měla jsem netbook s nějakým zkurveným windows starterem v tom, a bylo to prostě hovno. Ale stejnak jsem si tu hru stáhla, chtěla jsem to zkusit, v tý době jsem nevěděla co to jsou fpska nebo k čmeu je graická karta a jiný hovna v kompu, hrála jsem to. A bavilo mě to, postupem času jsem se do toho tak zažrala, že jsem chodila okupovat bráchův počítač, protože na něm se mi to hrálo líp. Obviously, když tam to běželo aspoň na 50 fps.Sice žádná sláva ale furt lepší než 10 na netbooku. NETBOOK KURVA CHÁPETE. A co no, každej den jsem se těšila, jak si večer budu hrát lolko a pohlcovalo mě to víc a víc.
A teď, je mi kurva 20 a jediná věc co mi zůstala, tak je to vyprcané lolko. Nejhorší je, že mi to sice vydrželo déle, ale už mám zase ten pocit, že se nezlepšuju, že jsem prostě špatná, nejsem pohotová, což v tý hře dost potřebujete, bejt rychlej a tak, přemýšlet u toho. Ale nemůžu přestat, jsem závislá. Jakože, na jednu stranu mě to pořád baví ale na druhou mě serre, že v tom nemužu být lepší, zlepšovala jsem se, dál a dál a teď jak kdybych byla stucklá na jednom bodě. Nemůžu se hnout. Fuck it, srsly.
Navíc nemám kamarády, nemám s kým hrát a nemám ani s kým být v real life, jakože 3 psrty na mý ruce by mi stačili, na ty kamarády, co mám, to je asi jedinej save, co v životě mám. Díky. Bez vás už bych se šla dávno zabít. Nevim, mrdá mě to, mrdá mě všechno. Nejsem dobrá v ničem a asi nikdy nebudu..

Kill me.
 

nevergiveup

31. července 2017 v 14:42 | Eterńity |  Trashtalking
Vážně mě to sere.
Jsem strašně líná, neudělám maturitu ze dvou předmětů, na které jsem se jako jediné paradoxně učila. A na ty dva, co jsem se totálně vyjebala, jsem udělala. What the heck is this.
No ale, abych se dostala k tomu, co jsem si sem chtěla napsat. Jsem líná se učit, vím to, jakože, občas se na to podívám, ale nemužu se za boha donutit se to učit. Na jednu stranu si řikám "kurva neser na to, když to posereš, zas bude všechno, co jsi chtěla v hajzlu", ale pak, muj mozek udělá boom a nic se nestane, jak kdyby mi bylo všechno jedno. Věnuju tomu strašně málo času, hlavně mi přijde, že na to ani čas nemám, všechno mi přijde zajímavější, dokonce i psaní debilních sraček na blog. No.
Jdu se zabít, vážně. :-)
Ale ne, zase lepší než na to jebat úplně, furt na to aspoň koukám, ale stejně mě to sere, že se nemužu prostě hecnout a sedět u toho prostě třeba celý den. Jsem fakt hovňous.
Jo a dneska jsem si dokonce uklidila pokoj, to nechápu, protože já si jakože neuklízím, prostě mi to přišlo jako dobrá výplň času, když jsem vstala a mžourala po tom svým malinkým pokoji. Zaprášeným pokoji. Asi byl můj mozek už znechucenej a tak moje ruce nějak samy začly uklízet. HAHA. Jo, kurva třeba jsem robot, jsem naprogramovaná prostě, to by byla docela fun. No nevím, jsem hroznej zpíčiflus, asi se pujdu sebrat a PODÍVAT SE na ten ZEMĚPIS. Anebo si pujdu zahrát Lolko???
Dopiči.


First time

31. července 2017 v 14:19 | Eterńity |  Trashtalking
Nebudu tu k nikomu mluvit, neplánuju to.
Vždycky jsem chtěla mít nějaké místo, kam se vypsat. Teda, párkrát už jsem blog měla, ale většinou to byla katastrofa, protože mi bylo možná sotva deset a psala jsem vypatlátorem.
Zabila bych se za to.
Tohle bude takový moje secret místečko na můj tok myšlenek a emocí. Nic víc, nic míň. Zjistila jsem totiž, teda, není to žádná novinka, že se mi po tom trošku uleví. Alespoň trošku. Většinou je mi hrozně na nic, nic mě nenaplňuje a jsem hrozně líná a nejraději bych pořád spala. Ale tak to má víc lidí. Ale mě ostatní lidi nezajímají, já chci dělat něco pro to, aby se to zlepšilo, abych nepřežívala svůj život. Zní to fakt cringe, když to takhle píšu.
Holy shit, cringuju sama sebe.
No prostě, budu sem psát sračky, absolutní nesmysly, tohle si nechám jako úvodní článek, zatím asi nejlepší jaký jsem kdy napsala. Kappa.